FC Mukařov

Historie klubu

X. ročník 1988 - 1989

Na dovolené jsme Krkonoše vyměnili za Jizerské hory, kde 35 lidí trávilo volný čas na chatě JZD Jivina v Janově nad Nisou. Tuto chatu jsme pomáhali opravovat brigádně (kopání a betonování septiku i o dovolené), jen žáci a dorostenci tam odpracovali 236 brigádnických hodin. Počítali jsme, že ji využijeme i v zimě při tradiční účasti některých našich členů (Biskup Č., Merta V., později Koštýř, slovně i mnoho dalších) na lyžařské Jizerské padesátce. Tu jsme si v létě prošli i pěšky a byla to pořádná túra. Ubytování na chatě nebyl žádný hotel, voda byla jen venku a jako koupelna sloužil nedaleký potok. Na místním pískovém hřišti jsme sehráli i přátelský zápas (někteří hráči přijeli za námi) a za strašného vedra vyhráli 2:1.

V 5. ročníku turnaje v Borovicích jsme poprvé sahali po putovním poháru, v posledním zápase se Sokolem Mukařov u Prahy jsme však museli vyhrát. Brzy jsme vedli 1:0 a známý rozhodčí Žmola odpískal pro nás penaltu. Holasova slabá střela skončila na tyči a nás to složilo. Do poločasu (trval jen 20 minut!) jsme dostali tři branky a ty nás po konečném výsledku 1:3 odsunuli až na třetí místo. V ostatních zápasech jsme porazili D. Krupou 2:0, V. Všelisy 3:0 a prohráli s JZD Všelibice 0:1. Šestý ročník Běhu do Mukařova vyhrál opět Činka, když se ho zúčastnilo 34 běžců, pouťový zápas vyhráli ženatí nad svobodnými 7:4.

Trapná byla naše účast na turnaji v Mukařově u Prahy. Poprvé jsme jeli autobusem a protože podle některých našich hráčů se jejich místní pivo nedalo pít, vezli jsme si vlastní sud. Jenže bylo tropické vedro a v autobuse bohužel nebylo chlazení, a tak dobrý klášterský mok připomínal spíše moč. Sportovní vystoupení bylo ještě trapnější, po porážkách s Radošovicemí 0:5, Kunicemi 0:1, Svojeticemi 0:2 a jediné remíze s domácími 1:1 jsme skončili beznadějně poslední. Návrat byl však veselý, neboť teplé pivo z ešusu nám brzy dalo zapomenout na neúspěch.

V samotné soutěži se nám celkem dařilo, mladší hráči se začali více prosazovat, a tak začala pomalu probíhat generační výměna. Dodnes vzpomínáme na zápas v Obrubech, kde byla pouť a hodně diváků. Favorizovaní domácí nás silně podcenili, přes drtivou převahu dali jen jeden gól a to se jim vymstilo. V poslední minutě odkopl z půlky Vašek Merta míč, který přelétl překvapeného brankáře domácích a bylo vyrovnáno! Opařeným domácím fanouškům, kteří nás po celý zápas častovali zesměšňujícími hesly, jsme zamávali z autobusu a cítili se jako mistři světa. V dalších zápasech jsme střídali dobré výkony s horšími a tak také skončili - uprostřed tabulky.

Zajímavý byl boj o postup, kde do poslední chvíle bojovaly Řepov, Bělá B, Obruby a D. Krupá. Rozlosování připravilo opravdové finále, když v posledním kole hrála na Klášteře domácí Dolní Krupá, které stačila k postupu remíza, s Obrubami. My jsme zápas v Dlouhé Lhotě hráli dřív, takže jsme si tuto událost nenechali ujít. A stálo to opravdu za to. Půl hodiny před koncem, kdy jsme asi na hřiště přijeli, vedla Krupá 1:0 a všechno se zdálo být jasné. Opékaly se dvě prasata a chladily se sudy s pivem. Abychom trochu rozvířili atmosféru, začali jsme fandit hostům: „Obruby, jedééém Obruby". Krupá byla lepší, takže jsme spíš provokovali. Ovšem to, co se stalo potom, se hned tak nevidí. V poslední minutě hosté vyrovnali, zaražení domácí ve třetí minutě nastavení vyrobili hrubku a tak postoupily Obruby. My jsme nečekali na nic, raději rychle naskákali do autobusu a odjeli pryč. Přemýšleli jsme o tom, jak umí být sport nespravedlivý a krutý. Dnes bychom rádi věděli, kdo tenkrát všechny ty dobroty snědl a vypil, ale asi moc nechutnaly...

V této sezóně vznikla další tradice - nedělní odpolední mače na malém hřišti ve Strážišti nás přivedly k myšlence uspořádat na konci podzimu (přelom listopadu a prosince) turnaj v minifotbalu a pak se důstojně rozloučit s fotbalovým rokem. Tyto akce se vždy vydařily, posezení v nedaleké klubovně SSM či v hospůdce končilo až nad ránem a na veselé pěší návraty domů se vzpomíná až dodnes.

Dorost měl tradičně problémy s kádrem a tréninkem, neboť hráči byli na školách a internátech a měli už více soukromých zájmů. Přesto jeho výsledky nebyly špatné, pohybovali se těsně za polovinou tabulky a za 5 vítězsví, 4 remízy a 9 proher (skóre 34:60) jim patřilo 7. místo z 10 mužstev. Žáci pokračovali ve velmi dobrých výkonech, podařilo se jim doplnit kádr a jejich krásné 4. místo za 11 vítězství, 1 remízu a 6 proher bylo vynikající a dobrým příslibem pro budoucnost. Navíc obě mládežnická družstva vyhrála ve svých skupinách soutěž slušnosti! Je vidět, že jejich výchova byla po všech směrech výborná.

Abychom osvěžili paměť, kdo tenkrát vůbec hrál, uvádíme opět výsledky tradiční volby nejlepších hráčů mužů, dorostu a žáků:

Muži - 1. Biskup Č., 2. Merta V., 3. Venclíček, 4. Štancík, 5. Houžvic Jos., 6. Slavík, 7. Holas, 8. Kraus, 9. Pelda.

Dorost - 1. Václavík, 2. Geissler P., 3. Kima M., 4. Šnajdr, 5. Kuntoš M., 6. Hasala, 7. Bígl P., 8. Pihýk, 9. Štancík, 10. Šturma, 11. Altman,

Žáci - 1. Kraus, 2. Flanderka M., 3. Flanderka L., 4. Bígl Zd., 5. Málek, 6. Kuntoš R., 7. Holas, 8. Pytloun, 9. Žeňka, 10. Retych.

Jelikož v dnešní době dostat někoho na brigádu je opravdu obtížné, musíme uvést zápis o brigádnické činnosti, jak byl prezentován na výroční členské schůzi:

Celkem bylo odpracováno 2655 hodin, na údržbě hřiště 1146, na údržbě a opravách autobusu 700, v zemědělství 212, v akcích MNV Jivina 213 a na brigádě pro povodí Labe 384. Dorost odpracoval 123 a žáci 113 hodin.

Umístění: 5. z 10 18 bodů za 6 vítězství, 6 remíz a 6 proher, skóre 35:35.

Střelci: Merta V. 16, Kima Jan a Venclíček po 5, Kima Jozef a Biskup Č. po 2, Holas, Pelda, Štancík a Kima I. po 1, 1 gól si dal soupeř sám.

Nahrávky: Merta V. 9, Venclíček 7, Holas 3, Kima Jozef, Šefl a Kima Jan po 2, Pelda, Houžvic Jar., Štancík, Kima I. a Novotný Jar. po 1, 1 gól jsme dali z pokutového kopu.

V 18 zápasech se vystřídalo 19 hráčů: z dorostu přišli Honza Kima a Jarda Houžvic, skončil další ze zakladatelů oddílu Jarda Jihlavec.