FC Mukařov

Historie klubu

II. ročník 1980 - 1981

Přechod do nového ročníku obstaral další skvělý nápad této party - společná dovolená. Konala se od 23. června do 4. července v Jinolicích u Prachovských skal. Zúčastnilo se jí 23 dospělých a 10 dětí! Založila se tradice, která trvá dodnes a proto si zaslouží později svoji samostatnou kapitolu. Ještě předtím jsme znovu naplnili smlouvu mezi Okresní správou silnic a SSM o sekání příkopů v obci. Brigády se zúčastnilo 18 sekáčů! V dnešní době se to zdá přímo neuvěřitelný počet. Další vzniklou tradicí byl zápas Svobodní - Ženatí, který tentokrát skončil smírně 4:4.

V přípravě jsme se bez větších úspěchů zúčastnilí turnaje v malé kopané, který pořádal SSM Dolní Krupá a turnaje v Nové Vsi. Z přípravných zápasů nám vyšel jediný, který ale stojí za připomenutí. Na Klášteře jsme hráli s Kněžmostem a po 30 minutách prohrávali 0:4. Míra Kuntoš, který plnil úlohu kapitána nás povzbudil slovy: „Kluci, teď už můžeme klidně hrát." Splnili jsme to dokonale, výsledek otočili na 6:5, což nelibě nesl ve svém pověstném klobouku trenér hostí pan Brož, který své svěřence příliš nepochválil. Musíme, ale dodat, že Kněžmost se nám za to pomstil, v odvetné přípravě nám nadělil 8:1 a v mistráku na Klášteře 5:0. V mistrovských zápasech se nám příliš nedařilo, soupeři si na náš styl hry začínali zvykat a tak jsme se postupně řadili ke dně tabulky. Dvě domácí vítězství nad Bakovem B a Sukorady a remíza v Řepově stačili po podzimu jen na předposlední 7.místo.

V zimní přestávce se zrodila další vážná aktivita, vznikl oddíl stolního tenisu, který měl také svou bohatou historii, takže mu věnujeme také samostatnou kapitolu.

Po fiasku na vánočním halovém turnaji na Jivině, společné oslavě nového roku a sportovním plesu jsme se pustili do další velké brigádnické akce - budování oplocenek pro JZD Rudá hvězda Jivina. Nebyla to zrovna jednoduchá práce, tři kilometry byly pořádně dlouhé, ale opět velká účast s dobrou organizací práce nám přinesly tolik potřebné finanční prostředky na stavbu hřiště. Současně jsme pokračovali v sekání příkopů a k tomu se váže další příhoda, která se stala v sobotu 18. dubna 1981. Brzo ráno, když jsme se scházeli na sekání, přijeli také Jarda Holas s Vaškem Palečkem, kteří celou noc hlídali volební místnost s urnou, protože se konaly místní volby. Byli asi značně „unaveni", když nás nadšeně informovali: „Na hřišti je Faun!". Ráno sice měl přijet z JZD Pěnčín buldozer a začít s terénními úpravami, ale Faun to nebyl, ,pouze" poctivý sovětský Stalinec začal bojovat s tvrdou a kamenitou půdou. Jarda Holas, který nebyl už druhý den doma, když se dostal ve vicmanovské zatážce nad svůj barák, opustil příkop, vehementně se začal prosekávat loukou k lesu a volal: „Maminko neboj se, maminko žiju!".

Fotbalově jsme jaro začali nadějně a po dvou vítězných zápasech s Žerčicemi a RH Ml.Boleslav B jsme mysleli na lepší umístění, ale série 5 porážek nás poslala tam, kam jsme asi patřili - ke dnu. Naše špatné výkony v závěru vyprovokovaly naše přátele z Bílé Hlíny, kteří tvrdili, že bez problému dají dohromady lepší mužstvo, než jsme my. Ovšem teorie je jedna věc a praxe druhá a tak náš značně oslabený tým je přejel 6:2. Alespoň na chvíli bude od všech těch řečí klid.

Umístění: 7. z 8 9 bodů za 4 vítězství, 1 remízu a 9 proher, skóre 26:38.

Střelci: Dvořák 9, Merta V. 8, Kraus, Venclíček a Holas po 2, Eichler Jiří 1, 2 si dal soupeř sám.

Nahrávky: Holas 7, Merta V. 3, Venclíček, Jihlavec Jan a Dvořák po 2, Kuntoš, Eichler Jiří a Kalva po 1, 3 branky jsme dali z penalty.

V 14 zápasech se vystřídalo 17 hráčů: Nikdo nový nepřibyl, jednou musel nastoupit trenér J.Merta.

Stavba století - stavba hřiště

Nechme promluvit kroniku:

Je fotbal a fotbal. Ten velký, s velkým F, potřebuje ke svému životu metodiky, trenéry, maséry, zaplněné tribuny, zvýšenou motivaci a spoustů věcí kolem. Pak ale ještě existuje fotbal jen pro radost, ten, který se hraje v nejnižších třídách před patnácti diváky a jedním delegovaným rozhodčím. Po utkání nejdou hráči do sauny a na rehabilitaci, ale tak do místní hospůdky na „jedno" pivo a fůru řečí o tom, jak mohli hrát a jak to hráli, co se stalo a co se mohlo stát, kdyby... jedno však fotbal s velkým F musí svému malému kolegovi závidět - neutuchající lásku ke svému sportu, těšení se na zápas i kdyby trakaře padaly a sladkou únavu po devadesáti minutách hry, kdy často tělo umyté jen z části studenou vodou, nebo vůbec ne, má největší devízu v tom, že něco zase pro své zdraví udělalo. Na Mukařově a v Borovicích, zastrčených obcích mladoboleslavského okresu jsme po celou dobu snili a toužili po vlastním hřišti. Vyhlédli jsme si tedy nepjpřijatelnější místo a přizvali odborníky pro výstavbu hišť a sportovních zařízení z OV ČSTV. Po celkovém zhodnocení nám zdělili, že náklady na vybudování hřiště a kabin by činily 200 000 Kč. Rovněž nám byla nastíněna svízelná finanční situace a tak jsme byli odkázáni sami na sebe. Po několika brigádách, sekání příkopů, výroba oplocenek jsme si zajistili potřebný finanční základ, a tak 18.4.1981 začala výstavba hřiště a kabin.

Je pravda, že uvažovažované místo připomínalo „měsíční" krajinu. Hřiště muselo být umístěno tak, aby při vyrovnání výškového rozdílu se nemusela přivážet nebo odvážet zemina. Že to nebylo úplně jednoduché svědčí přemístění zeminy o celkovém objemu 3000 m3 v délce 50 metrů. Samostatnou kapitolou je výstavba kabin. Na začátku se uvažovalo o dřevěné konstrukci a také obvodové dřevěné panely se střešní konstrukcí se z nějaké likvidace sehnaly. K tomu se vybudovala základová betonová deska, ovšem vzhledem k odlehčené konstrukci se nevěnovala velká pozornost její síle a kvalitě, což nám způsobilo později nemalé problémy. Dřevěné panely totiž nebyly zrovna v ideálním stavu, takže jsme se rychle rozhodli postavit zdi z cihel a tvárnic. Postupně jsme shromáždili potřebný materiál z demolice stodoly v Mnichově Hradišti, mlýnu v Borovicích a hospody na Jivině. Všechno bylo směřováno k tomu, aby sezóna 1982-83 už se hrála opravdu na domácím hřišti a tak času nazbyt nebylo. Ovšem spěch se nám vymstil hned 2x. Buldozer místního JZD s hydraulickou radlicí tehdy byl rozbitý, ale čekat se nám už nechtělo, musela se zaset tráva. Proto dodnes jsou vidět terénní vlny po celém hřišti. Kabiny postavené na slabých základech se začaly sesouvat, takže později jsme je museli několikrát zachraňovat betonovým injekcemi.

Dnes by se to dalo hodnotit jako chyba, ale tenkrát jsme měli starostí až nad hlavu a někteří na hřišti trávili veškerý volný čas, o čemž svědčí, že za 467 dnů trvání stavby bylo odpracováno 2600 hodin 29 brigádníky: Kuntoš Miroslav 484, Geissler Milan 324, Jihlavec Jaroslav 278, Holas Jaroslav 268, Merta Václav 263, Abrahám Pavel 147, Jihlavec Jan 123, Merta Jiří 86, Hýzler Zbyněk 69, Paleček Václav 60, Retych Jaroslav 60, Kuboušek Ladislav 47, Venclíček Milan 40, Šefl Zbyněk 37, Hradecký Rudolf 35, Šverma Ladislav 35, Haluška Miroslav 34, Heissler Antonín 33, Biskup Čestmír 25, Bergman Václav 25, Eichler Josef 20, Razák Josef 20, Šturma Miloš 15, Červa Josef 15, Šverma Josef 15, Eichler Josef 15, Dvořák Jindřich 10, Černý Jiří 10, Ferkl Josef 10.

K tomu není třeba další komentář, díky těmto lidem stojí dodnes v Borovicích hřiště. Jeho hodnota byla tenkrát vyčíslena na 76000 Kčs, kabiny s klubovnou na 72900 Kčs, příjezdová cesta opravena za 2300 Kčs a přípojka elektřiny za 1000 Kčs. Do těchto nákladů nebyly zahrnuty náklady na průzkumné a projektové práce. Porovnáním se skutečně vytvořenou hodnotou se zdá dotace, kterou oddíl obdržel ve výši 11000 Kč, směšná, protože hodnota celého díla je 152200 Kčs.